Výuka v přírodě: módní hit či smysluplná výuka?

Studie se zabývá společensky frekventovaným tématem, paralelním k pro­bíhající odborné diskusi, a to výukou přírodopisu na druhém stupni základní školy v terénu, v přírodě. Cílem v této studii bylo zjistit vztah učitelů a žáků k této výuce. Jde o reakci na problém vzniklý direktivním nařízením vedení (některých) škol vyučovat přírodopis mimo třídu, venku, což není vždy v souladu s učitelovým pojetím výuky. Do kvalitativního výzkumu se zapojilo dvacet devět učitelů přírodopisu z dvaceti sed­mi základních škol a třicet osm žáků ze dvou tříd různých škol. Sběr dat byl reali­zován metodou autonomního psaní, kdy jedinec popisuje i hodnotí svou zkušenost bez zásahu badatele, a doplňkově prostřednictvím rozhovorů na dané téma. Výzkum probíhal v přirozeném prostředí, v praxi škol. Data jsou výsledkem subjektivní refle­xe jednotlivců a byla podrobena interpretativní fenomenologické analýze, texty byly děleny na smysluplné významové jednotky a ty pak seskupovány, a v nich byly vyhle­dávány opakující se vzorce. Následná interpretace byla realizována v rámci spoluprá­ce respondentů a badatele přístupem collaborative accounts. Z výzkumu vyplynulo, že výuka přírodopisu v přírodě dává zúčastněným vyučujícím i žákům smysl pouze v případě, že se s ní ztotožní a jsou na ni připraveni, že je zvládnuta nejen odborně obsahově, ale také organizačně.