Jak by mělo vypadat doktorské studium, aby studenty dobře připravilo na výuku? Malý návod, jak navrhnout funkční program rozvoje didaktických dovedností doktorandů

Řada studentů doktorských programů v rámci svého postgraduálního studia vyučuje. Někteří dokonce doktorát začali studovat zejména proto, aby se mohli začít podílet na výuce pregraduálních studentů.1 I přesto řada vysokých škol vybírá nejen studenty do doktorského programu, ale i nové asistenty především (či dokonce výhradně) na základě jejich vědeckého potenciálu, tj. bez ohledu na jejich pedagogické dovednosti či i jen ochotu je rozvíjet. Přitom podobně jako každou jinou dovednost (jakou je například i psaní vědeckých článků), i schopnost vyučovat je možné se naučit, resp. průběžně učit.2 Není ovšem snadné efektivní program péče o didaktickou připravenost studentů doktorského program zavést, a to ani pro fakulty, které nepochybují o jeho užitečnosti. Cílem tohoto textu je na základě konkrétních zkušeností se zaváděním takového programu zformulovat principy, které by takový program měl splňovat, a pomoci je tak zavádět institucím, které chtějí didaktické dovednosti svých doktorandů rozvíjet. V textu nejprve ukážeme, proč pro učení didaktických dovedností představuje studium doktorského programu výbornou, ne-li ideální příležitost. Následně popíšeme