Hegelovo „vyvrácení“ Spinozy aplikované na Marxe

Předkladana stať aplikuje Hegelovo „vyvraceni“ spinozismu na Marxe. Nejprve osvětluje povahu Hegelova pojeti filosoficke kritiky, kterou Hegel stavi do kontrastu s pouhou polemikou – střetem jedne genialni mysli s druhou. Na tomto pozadi lepe vynika Hegelovo „vyvraceni“ spinozismu jako ukazky filosoficke kritiky, a nikoli pouhe polemiky. Filosoficka kritika si narokuje být imanentni. Kritizovanou filosofii nicim zvnějsku neobohacuje, ale přihliži, jak ona sama sebe překonava. Přikladem takoveho sebepřekonani je pochopeni substance zaroveň jako subjektu, ci jako ducha. Toto pochopeni vlastně děla to, že dava ontologický význam tomu, cemu Hegel řika „vnějsi mysleni“ a co na prvni pohled žadný ontologický význam nema, co se zda být pouhou ideologii, afekci ci vice ci meně adekvatni ideou. V teto „ontologizaci mysleni“ Hegel vidi to jedine skutecne vyvraceni spinozismu. Mým navrhem je přihližet teže „ontologizaci“ – řekněme „ontologizaci ideologie“ u Marxe. Toto sebepřekonani Marxovy filosofie spatřuji v Hegelově vyvozeni pojmu statu z pojmu obcanske spolecnosti. Hegelem vypracovaný logický ci pojmový přechod od obcanske spolecnosti ke statu odpovida re-konceptualizaci substance v ducha. Tato re-konceptualizace vyvraci nejen spinozismus, ale i marxismus.