„Covidová“ krádež – vyřešený problém?

Článek se zabývá trestní odpovědností za trestný čin krádeže v době pandemie COVID-19. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu svým rozhodnutím z března 2021 sjednotil judikaturu. Především odmítl automatickou aplikaci nouzového stavu, vyhlášeného za účelem boje s pandemií, jako naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ (§ 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku), a naopak vytyčil požadavek věcné souvislosti mezi skutkem a pandemií. Hlubší trestněprávní analýzou smyslu kvalifikované skutkové podstaty a zohledněním ústavněprávních souvislostí jsou však správnost názoru velkého senátu i následná soudní praxe poněkud zpochybněny. Zmíněný znak kvalifikované skutkové podstaty totiž může být naplněn jen v případě zvýšeného ohrožení (v zákoně vyjádřeného) chráněného objektu (majetku), a to ve vztahu ke konkrétní formě trestného činu krádeže. K takové situaci v případě pandemie COVID-19 došlo za působnosti některých mimořádných opatření vlády (opírajících se o vyhlášený nouzový stav), a to během opatření omezujícího pohyb mezi okresy ve vztahu k trestnému činu krádeže vloupáním (§ 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku) nebo během opatření nařizujícího v zásadě celoplošnou povinnost zakrytí dýchacích cest ve vztahu k trestnému činu kapesní krádeže (§ 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku). Závěry článku by mohly být i určitým podnětem k diskusi o interpretaci základů trestní odpovědnosti a tvorbě samotných skutkových podstat.