Proměny faustovského mýtu

Abstract

Analýza a interpretace souboru pěti krátkých próz Petra Stančíka, které nazývá pověstmi, spojuje příběh o Faustovi, jeho pražském domu s dírou do stropu, stojícím na Novém Městě pražském. Najdeme v nich plno záhad, tajemství a překvapujících souvislostí. Látka se šířila ústní tradicí podobně jako mýty a legendy, pověsti a byla mnohokrát zpracovávána románově, dramaticky, filmově podle toho, kdy vznikala a z které perspektivy byly postavy a zápletky viděny. Stančík se rozhodl převyprávět faustovský mýtus pro mládež, propojit zábavu s ponaučením až mravokárností. Ve studii se zmiňuje žánrová rozkolísanost, která souvisí nejen s jeho oblíbenou inklinací k subžánrům, k prolínání historie s fantastickými momenty a vizualitou fikčních narativů. Aplikuje se v ní také termín modus a tzv. modalita, která v širších kulturních kontextech podtrhuje tragičnost a osudovost faustovského obcování s ďábelským pokušením. Stranou nezůstává ani autorova poetika narativních komentářů, které vedou k úvahám nad přítomností autorského subjektu v literárním díle.