Článek nabízí analýzu stěžejních parametrů agenturního zaměstnávání v zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a dále navazuje analýzou agenturního zaměstnávání v německé legislativě. Zevrubně je rozebrána možnost přenositelnosti některých pracovněprávních instrumentů do tuzemské právní úpravy, a to jednak ve smyslu de lege ferenda, tak i v rámci výkladu a dotváření práva de lege lata. Pozornost je zvláště zaměřena na otázky doby dočasného přidělení, délky trvání pracovního poměru či fenoménu fikce pracovního poměru v agenturních vztazích. Článek přináší úvahy nad dalším normativním vývojem této oblasti, přičemž nezůstává jen v teoretické rovině, ale závěry a doporučení podepírá konkrétními daty empirického výzkumu. Záměrně čtenáře vede k zamyšlení nad současnou praxí a prostřednictvím právní metodologie hledá vhodná juristická řešení. V závěru poměřuje optikou principu proporcionality jednotlivé dotčené hodnoty a doporučuje posílit postavení agenturních zaměstnanců, zejména poté dovozením fikce pracovního poměru mezi agenturním zaměstnancem a uživatelem.
{"title":"Vybrané problematické okruhy agenturního zaměstnávání v poměrech české a německé právní úpravy","authors":"Vojtěch Jirásko","doi":"10.5817/cpvp2022-1-1","DOIUrl":"https://doi.org/10.5817/cpvp2022-1-1","url":null,"abstract":"Článek nabízí analýzu stěžejních parametrů agenturního zaměstnávání v zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a dále navazuje analýzou agenturního zaměstnávání v německé legislativě. Zevrubně je rozebrána možnost přenositelnosti některých pracovněprávních instrumentů do tuzemské právní úpravy, a to jednak ve smyslu de lege ferenda, tak i v rámci výkladu a dotváření práva de lege lata. Pozornost je zvláště zaměřena na otázky doby dočasného přidělení, délky trvání pracovního poměru či fenoménu fikce pracovního poměru v agenturních vztazích. Článek přináší úvahy nad dalším normativním vývojem této oblasti, přičemž nezůstává jen v teoretické rovině, ale závěry a doporučení podepírá konkrétními daty empirického výzkumu. Záměrně čtenáře vede k zamyšlení nad současnou praxí a prostřednictvím právní metodologie hledá vhodná juristická řešení. V závěru poměřuje optikou principu proporcionality jednotlivé dotčené hodnoty a doporučuje posílit postavení agenturních zaměstnanců, zejména poté dovozením fikce pracovního poměru mezi agenturním zaměstnancem a uživatelem.","PeriodicalId":52263,"journal":{"name":"Casopis pro Pravni Vedu a Praxi","volume":"1 1","pages":""},"PeriodicalIF":0.0,"publicationDate":"2022-04-07","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":null,"resultStr":null,"platform":"Semanticscholar","paperid":"71343191","PeriodicalName":null,"FirstCategoryId":null,"ListUrlMain":null,"RegionNum":0,"RegionCategory":"","ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":"","EPubDate":null,"PubModel":null,"JCR":null,"JCRName":null,"Score":null,"Total":0}
Text kriticky reaguje na článek Marka Káčera Načo sa trápiť s otázkou existencie ľudských práv? (ČPVP 4/2020). Argumentuji, že autorova snaha o vyhnutí se filosofickým kontroverzím spojeným s pojmem lidských práv narazí na stejný typ problémů, s nimiž se potýkají přístupy, jež chce pragmatickým obratem překonat. Nosným neshledávám ani justifikační opření pragmatismu o údajný celosvětový překrývající se konsenzus stran praxe lidských práv. Poukazem na neúplnost právně-centralistického pohledu na lidská práva a zdůrazněním jejich sociálně-morálního podhoubí pak zpochybňuji i související tezi, že jako lidstvo jsme se pro lidská práva díky jejich všeobecné užitečnosti již „rozhodli“, a tudíž není více důvod hledat jejich hlubší ospravedlnění.
{"title":"Ospravedlnění, nebo ontologie? Aneb proč je filosofování o pojmu lidských práv užitečné","authors":"Pavel Dufek","doi":"10.5817/cpvp2021-4-6","DOIUrl":"https://doi.org/10.5817/cpvp2021-4-6","url":null,"abstract":"Text kriticky reaguje na článek Marka Káčera Načo sa trápiť s otázkou existencie ľudských práv? (ČPVP 4/2020). Argumentuji, že autorova snaha o vyhnutí se filosofickým kontroverzím spojeným s pojmem lidských práv narazí na stejný typ problémů, s nimiž se potýkají přístupy, jež chce pragmatickým obratem překonat. Nosným neshledávám ani justifikační opření pragmatismu o údajný celosvětový překrývající se konsenzus stran praxe lidských práv. Poukazem na neúplnost právně-centralistického pohledu na lidská práva a zdůrazněním jejich sociálně-morálního podhoubí pak zpochybňuji i související tezi, že jako lidstvo jsme se pro lidská práva díky jejich všeobecné užitečnosti již „rozhodli“, a tudíž není více důvod hledat jejich hlubší ospravedlnění.","PeriodicalId":52263,"journal":{"name":"Casopis pro Pravni Vedu a Praxi","volume":" ","pages":""},"PeriodicalIF":0.0,"publicationDate":"2021-12-15","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":null,"resultStr":null,"platform":"Semanticscholar","paperid":"48009899","PeriodicalName":null,"FirstCategoryId":null,"ListUrlMain":null,"RegionNum":0,"RegionCategory":"","ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":"","EPubDate":null,"PubModel":null,"JCR":null,"JCRName":null,"Score":null,"Total":0}
Táto duplika reaguje na texty troch autorov, ktorí kritizujú môj návrh, aby sme pri obhajobe ľudských práv používali pragmatické argumenty namiesto argumentov ontologických. Napriek skutočnosti, že väčšina kritických námietok s týmto návrhom priamo nepolemizuje, dospievam k jeho miernej modifikácii: Ak je úlohou ontológie rozšírenie sústavy presvedčení, ktoré ospravedlňujú naše pragmatické postoje, potom ontológia môže poskytovať dobré argumenty aj pri obhajobe ľudských práv. Pragmatizmus ontológiu nenahrádza, ale ju predchádza.
{"title":"Pseudospor o ľudských právach","authors":"Marek Káčer","doi":"10.5817/cpvp2021-4-8","DOIUrl":"https://doi.org/10.5817/cpvp2021-4-8","url":null,"abstract":"Táto duplika reaguje na texty troch autorov, ktorí kritizujú môj návrh, aby sme pri obhajobe ľudských práv používali pragmatické argumenty namiesto argumentov ontologických. Napriek skutočnosti, že väčšina kritických námietok s týmto návrhom priamo nepolemizuje, dospievam k jeho miernej modifikácii: Ak je úlohou ontológie rozšírenie sústavy presvedčení, ktoré ospravedlňujú naše pragmatické postoje, potom ontológia môže poskytovať dobré argumenty aj pri obhajobe ľudských práv. Pragmatizmus ontológiu nenahrádza, ale ju predchádza.","PeriodicalId":52263,"journal":{"name":"Casopis pro Pravni Vedu a Praxi","volume":" ","pages":""},"PeriodicalIF":0.0,"publicationDate":"2021-12-15","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":null,"resultStr":null,"platform":"Semanticscholar","paperid":"47225252","PeriodicalName":null,"FirstCategoryId":null,"ListUrlMain":null,"RegionNum":0,"RegionCategory":"","ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":"","EPubDate":null,"PubModel":null,"JCR":null,"JCRName":null,"Score":null,"Total":0}
Článek reaguje na text Marka Káčera „Načo sa trápiť s otázkou existencie ľudských práv?“, kterému vytýká, že dostatečně nerozlišuje mezi různými druhy práv (např. právy legálními a morálními, právy institucionálními a kritickými morálními), což následně vede k některým zmatením, a dále že se vymezuje vůči otázce, kterou si současní filosofové věnující se tématu lidských práv nekladou. Lidská práva totiž v současné filosofii nejsou chápána jako bizarní objekty existující v nějaké obdobě platónské říše idejí, ale jako normy, které platí na základě morálních důvodů. Právě tato pozice je v článku důkladněji představena a analyzována (včetně identifikace některých jejích výhod oproti pragmatickému myšlenkovému rámci, v němž doporučuje uvažovat o lidských právech Marek Káčer).
{"title":"Koho trápí existence lidských práv?","authors":"Martin Hapla","doi":"10.5817/cpvp2021-4-5","DOIUrl":"https://doi.org/10.5817/cpvp2021-4-5","url":null,"abstract":"Článek reaguje na text Marka Káčera „Načo sa trápiť s otázkou existencie ľudských práv?“, kterému vytýká, že dostatečně nerozlišuje mezi různými druhy práv (např. právy legálními a morálními, právy institucionálními a kritickými morálními), což následně vede k některým zmatením, a dále že se vymezuje vůči otázce, kterou si současní filosofové věnující se tématu lidských práv nekladou. Lidská práva totiž v současné filosofii nejsou chápána jako bizarní objekty existující v nějaké obdobě platónské říše idejí, ale jako normy, které platí na základě morálních důvodů. Právě tato pozice je v článku důkladněji představena a analyzována (včetně identifikace některých jejích výhod oproti pragmatickému myšlenkovému rámci, v němž doporučuje uvažovat o lidských právech Marek Káčer).","PeriodicalId":52263,"journal":{"name":"Casopis pro Pravni Vedu a Praxi","volume":"1 1","pages":""},"PeriodicalIF":0.0,"publicationDate":"2021-12-15","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":null,"resultStr":null,"platform":"Semanticscholar","paperid":"47012148","PeriodicalName":null,"FirstCategoryId":null,"ListUrlMain":null,"RegionNum":0,"RegionCategory":"","ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":"","EPubDate":null,"PubModel":null,"JCR":null,"JCRName":null,"Score":null,"Total":0}
Tento článek má dvě části, které spolu úzce souvisejí. Obě se týkají vztahu metafyziky a pragmatismu v morálním kontextu. První část reaguje na text Marka Káčera „Načo sa trápiť s otázkou existencie ľudských práv?“, který obhajuje pragmatismus v protikladu k ontologickému přístupu. Káčer, inspirován Rudolfem Carnapem, tvrdí, že ontologickou otázku, zda opravdu existuje X, bychom měli nahradit praktickou otázkou, zda je užitečné přijmout jazykový systém, který umožňuje mluvit o X. Ve své reakci se pokusím ukázat, že opozice mezi ontologickým a pragmatickým přístupem není tak ostrá, jak ji autor prezentuje. Už samotné myšlení o tom, co by mohlo a mělo být, vytváří ontologické závazky. Tuto skutečnost se pokusím ilustrovat na touze po férovosti ve vztahu k morálnímu pojmu potenciální osoby. Ontologické závazky jsou nedílnou součástí praktické orientace člověka ve světě a v tomto smyslu je ontologický přístup slučitelný s pragmatismem. Druhá část reaguje na jiný text stejného autora, který se také věnuje úloze metafyziky při zdůvodňování lidských práv. Káčer zde používá Humovu tezi, aby ukázal omezený význam metafyziky pro zdůvodnění lidských práv. Snažím se ukázat, že Humova teze, ve své netriviální verzi, je spíše metafyzickou tezí než logickým zákonem. Nicméně, navrhuji způsob, jak se s tímto problémem vyrovnat v pojmech Káčerova pragmatismu.
{"title":"Pragmatismus bez metafyziky?","authors":"Tomáš Sobek","doi":"10.5817/cpvp2021-4-7","DOIUrl":"https://doi.org/10.5817/cpvp2021-4-7","url":null,"abstract":"Tento článek má dvě části, které spolu úzce souvisejí. Obě se týkají vztahu metafyziky a pragmatismu v morálním kontextu. První část reaguje na text Marka Káčera „Načo sa trápiť s otázkou existencie ľudských práv?“, který obhajuje pragmatismus v protikladu k ontologickému přístupu. Káčer, inspirován Rudolfem Carnapem, tvrdí, že ontologickou otázku, zda opravdu existuje X, bychom měli nahradit praktickou otázkou, zda je užitečné přijmout jazykový systém, který umožňuje mluvit o X. Ve své reakci se pokusím ukázat, že opozice mezi ontologickým a pragmatickým přístupem není tak ostrá, jak ji autor prezentuje. Už samotné myšlení o tom, co by mohlo a mělo být, vytváří ontologické závazky. Tuto skutečnost se pokusím ilustrovat na touze po férovosti ve vztahu k morálnímu pojmu potenciální osoby. Ontologické závazky jsou nedílnou součástí praktické orientace člověka ve světě a v tomto smyslu je ontologický přístup slučitelný s pragmatismem. Druhá část reaguje na jiný text stejného autora, který se také věnuje úloze metafyziky při zdůvodňování lidských práv. Káčer zde používá Humovu tezi, aby ukázal omezený význam metafyziky pro zdůvodnění lidských práv. Snažím se ukázat, že Humova teze, ve své netriviální verzi, je spíše metafyzickou tezí než logickým zákonem. Nicméně, navrhuji způsob, jak se s tímto problémem vyrovnat v pojmech Káčerova pragmatismu.","PeriodicalId":52263,"journal":{"name":"Casopis pro Pravni Vedu a Praxi","volume":"44 1","pages":""},"PeriodicalIF":0.0,"publicationDate":"2021-12-15","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":null,"resultStr":null,"platform":"Semanticscholar","paperid":"71343147","PeriodicalName":null,"FirstCategoryId":null,"ListUrlMain":null,"RegionNum":0,"RegionCategory":"","ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":"","EPubDate":null,"PubModel":null,"JCR":null,"JCRName":null,"Score":null,"Total":0}
Článek se zabývá možnostmi důkazního použití zpravodajských informací a jeho limity. Má za cíl upozornit na existující limity důkazního použití zpravodajských informací v trestním řízení z pohledu zpravodajských služeb, tedy na limity vyplývající ze specifického charakteru jejich postavení a činnosti, především na požadavek utajení a zachovávání pravidel spolupráce zpravodajských služeb.
{"title":"Limity důkazního použití zpravodajských informací","authors":"Ladislav Pokorný","doi":"10.5817/cpvp2021-4-2","DOIUrl":"https://doi.org/10.5817/cpvp2021-4-2","url":null,"abstract":"Článek se zabývá možnostmi důkazního použití zpravodajských informací a jeho limity. Má za cíl upozornit na existující limity důkazního použití zpravodajských informací v trestním řízení z pohledu zpravodajských služeb, tedy na limity vyplývající ze specifického charakteru jejich postavení a činnosti, především na požadavek utajení a zachovávání pravidel spolupráce zpravodajských služeb.","PeriodicalId":52263,"journal":{"name":"Casopis pro Pravni Vedu a Praxi","volume":"1 1","pages":""},"PeriodicalIF":0.0,"publicationDate":"2021-12-10","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":null,"resultStr":null,"platform":"Semanticscholar","paperid":"71343101","PeriodicalName":null,"FirstCategoryId":null,"ListUrlMain":null,"RegionNum":0,"RegionCategory":"","ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":"","EPubDate":null,"PubModel":null,"JCR":null,"JCRName":null,"Score":null,"Total":0}
Výroba vozidel je regulována celou řadou právně závazných předpisů, včetně právně závazných technických norem. Těmto normám se musí výrobci podřídit, pokud vozidlo chtějí uvést na trh. Přesto se najdou v automobilech některé prvky, na které technické normy nepamatují. Toto se může týkat nových komponent nebo moderních asistenčních systémů a funkcionalit. I tehdy, pokud výrobce není v takovém případě vázán žádnou právně závaznou normou, má prevenční povinnost neboli povinnost předcházet škodám. S vývojem (částečně) autonomních vozidel bude růst význam prevenční povinnosti s tím, jak budou vozidla vybavena doposud právně neregulovanými prvky a systémy. Tento článek pojednává o prevenční povinnosti a jejím významu pro bezpečnost autonomního řízení. Článek v závěru zmiňuje i relevantní judikaturu, která se k prevenční povinnosti vztahuje.
{"title":"Otázky uplatňování prevenční povinnosti při výrobě a provozu autonomních vozidel","authors":"Eva Fialová, Alžběta Krausová","doi":"10.5817/cpvp2021-4-3","DOIUrl":"https://doi.org/10.5817/cpvp2021-4-3","url":null,"abstract":"Výroba vozidel je regulována celou řadou právně závazných předpisů, včetně právně závazných technických norem. Těmto normám se musí výrobci podřídit, pokud vozidlo chtějí uvést na trh. Přesto se najdou v automobilech některé prvky, na které technické normy nepamatují. Toto se může týkat nových komponent nebo moderních asistenčních systémů a funkcionalit. I tehdy, pokud výrobce není v takovém případě vázán žádnou právně závaznou normou, má prevenční povinnost neboli povinnost předcházet škodám. S vývojem (částečně) autonomních vozidel bude růst význam prevenční povinnosti s tím, jak budou vozidla vybavena doposud právně neregulovanými prvky a systémy. Tento článek pojednává o prevenční povinnosti a jejím významu pro bezpečnost autonomního řízení. Článek v závěru zmiňuje i relevantní judikaturu, která se k prevenční povinnosti vztahuje.","PeriodicalId":52263,"journal":{"name":"Casopis pro Pravni Vedu a Praxi","volume":" ","pages":""},"PeriodicalIF":0.0,"publicationDate":"2021-12-10","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":null,"resultStr":null,"platform":"Semanticscholar","paperid":"47631823","PeriodicalName":null,"FirstCategoryId":null,"ListUrlMain":null,"RegionNum":0,"RegionCategory":"","ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":"","EPubDate":null,"PubModel":null,"JCR":null,"JCRName":null,"Score":null,"Total":0}
Tento příspěvek se zabývá programy zlepšování kvality ovzduší jakožto koncepčními nástroji v oblasti ochrany ovzduší. Tento příspěvek má ambici rozebrat právní úpravu programů zlepšování kvality ovzduší v současně platné a předcházející legislativě upravující ochranu ovzduší, a to s ohledem na právní formy těchto koncepčních nástrojů stanovené jednotlivými právními předpisy, které v průběhu času programy zlepšování kvality ovzduší upravovaly. Cílem příspěvku je poukázat na některé problematické aspekty související s volbou právní formy pro tyto nástroje a jejich legislativní úpravou. Současně má také poukázat na možná interpretační a aplikační úskalí současně platné legislativy, a to na základě relevantní evropské legislativy, vývoje právní úpravy programů zlepšování kvality ovzduší a též relevantní judikatury českých soudů i Soudního dvora Evropské unie.
{"title":"Programy zlepšování kvality ovzduší – právní forma v průběhu času","authors":"Matěj Mrlina, Ilona Jančářová","doi":"10.5817/cpvp2021-4-4","DOIUrl":"https://doi.org/10.5817/cpvp2021-4-4","url":null,"abstract":"Tento příspěvek se zabývá programy zlepšování kvality ovzduší jakožto koncepčními nástroji v oblasti ochrany ovzduší. Tento příspěvek má ambici rozebrat právní úpravu programů zlepšování kvality ovzduší v současně platné a předcházející legislativě upravující ochranu ovzduší, a to s ohledem na právní formy těchto koncepčních nástrojů stanovené jednotlivými právními předpisy, které v průběhu času programy zlepšování kvality ovzduší upravovaly. Cílem příspěvku je poukázat na některé problematické aspekty související s volbou právní formy pro tyto nástroje a jejich legislativní úpravou. Současně má také poukázat na možná interpretační a aplikační úskalí současně platné legislativy, a to na základě relevantní evropské legislativy, vývoje právní úpravy programů zlepšování kvality ovzduší a též relevantní judikatury českých soudů i Soudního dvora Evropské unie.","PeriodicalId":52263,"journal":{"name":"Casopis pro Pravni Vedu a Praxi","volume":"1 1","pages":""},"PeriodicalIF":0.0,"publicationDate":"2021-12-10","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":null,"resultStr":null,"platform":"Semanticscholar","paperid":"71343137","PeriodicalName":null,"FirstCategoryId":null,"ListUrlMain":null,"RegionNum":0,"RegionCategory":"","ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":"","EPubDate":null,"PubModel":null,"JCR":null,"JCRName":null,"Score":null,"Total":0}
Nesprávne pochopenie toho, čo klasické rímske právo ponímalo ako kauzu tradície, viedlo od čias glosy k záveru, že putatívna causa traditionis bola rovnako postačujúca ako skutočne existujúca iusta causa traditionis (tradícia spôsobila prevod vlastníctva, hoci právny dôvod, o ktorom sa strany domnievali, že existuje, v skutočnosti neexistoval). Článok na príklade dotis datio prezentuje rímsky systém iustae causae ako systém účelov odovzdania, ktorý vysvetľuje, prečo klasické rímske právo nepotrebovalo putatívnu kauzu na to, aby traditio dotis causa mohla spôsobiť prevod vlastníctva dokonca aj vtedy, keď veno v dôsledku určitej manželskej prekážky platne nevzniklo.
{"title":"Iusta causa traditionis: Obligačný právny úkon zaväzujúci k prevodu vlastníctva alebo účel odovzdania?","authors":"Veronika Kleňová","doi":"10.5817/cpvp2021-4-1","DOIUrl":"https://doi.org/10.5817/cpvp2021-4-1","url":null,"abstract":"Nesprávne pochopenie toho, čo klasické rímske právo ponímalo ako kauzu tradície, viedlo od čias glosy k záveru, že putatívna causa traditionis bola rovnako postačujúca ako skutočne existujúca iusta causa traditionis (tradícia spôsobila prevod vlastníctva, hoci právny dôvod, o ktorom sa strany domnievali, že existuje, v skutočnosti neexistoval). Článok na príklade dotis datio prezentuje rímsky systém iustae causae ako systém účelov odovzdania, ktorý vysvetľuje, prečo klasické rímske právo nepotrebovalo putatívnu kauzu na to, aby traditio dotis causa mohla spôsobiť prevod vlastníctva dokonca aj vtedy, keď veno v dôsledku určitej manželskej prekážky platne nevzniklo.","PeriodicalId":52263,"journal":{"name":"Casopis pro Pravni Vedu a Praxi","volume":"1 1","pages":""},"PeriodicalIF":0.0,"publicationDate":"2021-12-10","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":null,"resultStr":null,"platform":"Semanticscholar","paperid":"71343091","PeriodicalName":null,"FirstCategoryId":null,"ListUrlMain":null,"RegionNum":0,"RegionCategory":"","ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":"","EPubDate":null,"PubModel":null,"JCR":null,"JCRName":null,"Score":null,"Total":0}
Globálny rozvoj umelej inteligencie charakterizovaný jej rýchlym rastom a diverzifikáciou prostriedkov praktickej aplikácie nie je v súčasnosti sprevádzaný vznikom pravidiel medzinárodného práva ako jedným z možných prostriedkov jej úpravy. Dôvody sú viaceré, a to na jednej strane absencia právnej definície umelej inteligencie a na druhej strane špecifiká tvorby pravidiel medzinárodného práva. Okrem obsahových nejasností možnej úpravy umelej inteligencie je tvorba pravidiel medzinárodného práva časovo náročná, a preto nemôže adekvátne reagovať na rýchly rozvoj technológií umelej inteligencie. Túto legislatívnu medzeru v súčasnom období vypĺňajú pravidlá soft law a medzinárodné štandardy, tvorba ktorých je rýchlejšia a schopná primeranejšie reagovať na nové výzvy umelej inteligencie. Tieto pravidlá môžu súčasne predstavovať inšpiráciu aj pre tvorbu nových právnych pravidiel. Doterajšie skúsenosti signalizujú, že úloha medzinárodného práva zrejme (aspoň v dohľadnej dobe) nebude dominantná, ale že pôjde o viaczložkovú úpravu, na ktorej sa budú podieľať aj pravidlá soft law a medzinárodné štandardy, pričom ich vzájomné vzťahy a význam sa môžu v budúcnosti meniť. Vo vzťahu k umelej inteligencii však možno aplikovať aj právne pravidlá súčasného medzinárodné práva, pokiaľ to ich výklad dovolí. Ak tomu tak nie je, prichádza do úvahy vznik novej medzinárodnej zmluvy. Umelá inteligencia má vplyv aj na procesné pravidlá medzinárodného práva, napríklad na monitorovanie a kontrolu plnenia medzinárodných záväzkov, proces prípravy medzinárodnej zmluvy, proces rokovania o medzinárodnej zmluve, identifikáciu procesu vzniku obyčajového pravidla, výpočtovú analýzu textu medzinárodnej zmluvy a pod.
{"title":"Medzinárodné právo, umelá inteligencia a vice versa","authors":"Ján Klučka","doi":"10.5817/cpvp2021-3-4","DOIUrl":"https://doi.org/10.5817/cpvp2021-3-4","url":null,"abstract":"Globálny rozvoj umelej inteligencie charakterizovaný jej rýchlym rastom a diverzifikáciou prostriedkov praktickej aplikácie nie je v súčasnosti sprevádzaný vznikom pravidiel medzinárodného práva ako jedným z možných prostriedkov jej úpravy. Dôvody sú viaceré, a to na jednej strane absencia právnej definície umelej inteligencie a na druhej strane špecifiká tvorby pravidiel medzinárodného práva. Okrem obsahových nejasností možnej úpravy umelej inteligencie je tvorba pravidiel medzinárodného práva časovo náročná, a preto nemôže adekvátne reagovať na rýchly rozvoj technológií umelej inteligencie. Túto legislatívnu medzeru v súčasnom období vypĺňajú pravidlá soft law a medzinárodné štandardy, tvorba ktorých je rýchlejšia a schopná primeranejšie reagovať na nové výzvy umelej inteligencie. Tieto pravidlá môžu súčasne predstavovať inšpiráciu aj pre tvorbu nových právnych pravidiel. Doterajšie skúsenosti signalizujú, že úloha medzinárodného práva zrejme (aspoň v dohľadnej dobe) nebude dominantná, ale že pôjde o viaczložkovú úpravu, na ktorej sa budú podieľať aj pravidlá soft law a medzinárodné štandardy, pričom ich vzájomné vzťahy a význam sa môžu v budúcnosti meniť. Vo vzťahu k umelej inteligencii však možno aplikovať aj právne pravidlá súčasného medzinárodné práva, pokiaľ to ich výklad dovolí. Ak tomu tak nie je, prichádza do úvahy vznik novej medzinárodnej zmluvy. Umelá inteligencia má vplyv aj na procesné pravidlá medzinárodného práva, napríklad na monitorovanie a kontrolu plnenia medzinárodných záväzkov, proces prípravy medzinárodnej zmluvy, proces rokovania o medzinárodnej zmluve, identifikáciu procesu vzniku obyčajového pravidla, výpočtovú analýzu textu medzinárodnej zmluvy a pod.","PeriodicalId":52263,"journal":{"name":"Casopis pro Pravni Vedu a Praxi","volume":" ","pages":""},"PeriodicalIF":0.0,"publicationDate":"2021-10-04","publicationTypes":"Journal Article","fieldsOfStudy":null,"isOpenAccess":false,"openAccessPdf":"","citationCount":null,"resultStr":null,"platform":"Semanticscholar","paperid":"48970490","PeriodicalName":null,"FirstCategoryId":null,"ListUrlMain":null,"RegionNum":0,"RegionCategory":"","ArticlePicture":[],"TitleCN":null,"AbstractTextCN":null,"PMCID":"","EPubDate":null,"PubModel":null,"JCR":null,"JCRName":null,"Score":null,"Total":0}
京公网安备 11010802042870号
京ICP备2023020795号-1
扫码关注我们
求助内容：
应助结果提醒方式：